Mgr. Ivana Havlíčková

Dobrý den jmenuji se Adélka je mi 14 let a prožívám jeden stres za druhým a no já nevím to mám říct pořád všude ve škole slyším na mě nějaaké narážky a už fakt nemužu už cítím z těch narážek už jenom pár týdnu a zkolabuji jsem vyčerpaná. nevím co mám dělat každý den brečím do polštáře už nemužu ve škole chci brečet . já nevím jak to mám říct prostě v mém věku nemám kamarády nemám vůbec nikoho jsem na všechno sama a když už si mě někdo všimne tak to vede k šikaně. já už jsem z toho fakt na nervy kdy když mi ty nervy prasknou tak se řežu nožem ....... no jednou když jsme tu chut měla velkou měla jsem vruce asi víte co brečela jsem neěděla co mám dělat atk jsem telefonovala na linku bezpečí pomohli mi dostat se z te chute pokusit se pořezat. ale duhý den to bylo zas a už je tam na té lince nechci otravovat. já nevím co mám dělat. už třetí de vyhledávám přátelé ty kteří jsou už hodě dospělí a jsou to bud doktorky ebo psycholožky učitelky . je sice příjemné že si hledám tak bezva lidi ale nemužu mít pořád je dospělí nebo? dneska jsem měla závody no a ikdo si mě tamm taky nevšímá a zase trvím čas s trenérama a dneska jedna trenérka řekla ,, DĚKUJI ADÉLKO'' v tu chvíli jsem musela opravdu brečet vzala si mě vedle a trenérka se mě zeptala proč pak jsem se tak najednou rozbrečela a já že to je poprvé co miřekl a poděkoval tak krásně tak jemně ... nikdo mi takle neřekl bud podekuji nebo promluví na mě přesdívkou ale aby mi někdo řek děkuji adelko notak to jsem asi slyšela poprvé .jinak jestli mi napíšete že by bylo dobré vyhledat psychologa no tak tam už chodím pomáhá mi ale já jsem furd zoualá a nštastná prosím vás moc já to mám všechno zvládnou nebo já já už to nevydržím a zase budu blbnout s nožem předem děkuji moc za odpověd.                                                                                                                                                 Odpověď Mgr. Ivany Havlíčkové: Milá Adélko, to, že jsi napsala na naše stránky je důkazem, že jsi šikovná a statečná mladá slečna. Pokud Ti psycholog, ke kterému docházíš, úplně nepomáhá, buď nedodržuješ, co Ti radí nebo Ti nevyhovuje, jak pracuje. Bylo by dobré začít u rodiny. Bydlíš u rodičů? Vědí o tom, jak se Ti daří? Pokud nelze očekávat pomoc od nich, určitě se obrať na krizové centrum, kde jsou na tyto případy připraveni. Např. v Brně je toto centrum v Bohunicích. A doporučuji najít si případně nového psychologa. Kdyby se Ti nedařilo najít vhodnou pomoc, určitě nám zase napiš. Iva Havlíčková

Paní magistru mohu pouze doporučit!